forum.organistae.cz

Bis orat qui corde canit.
(sv. Augustin)

Dvakrát se modlí, kdo ze srdce zpívá.

Vím, že to sem možná nepatří, ale občas mám pocit, že zpěv odvádí pozornost (v mém případě) od samotné modlitby ke snaze správně zazpívat to, co je v notách. Credo i Otče náš mám raději recitované právě proto, že se mohu plně soustředit na modlitbu a nemusím se rozptylovat výškou hlasu apod.

A co vy?

Mám stejnou zkušenost. A pokud se snad někdo dokáže nejen v duchu otřepaného Augustinova citátu zpěvem "dvakrát modlit", ale ještě se dotřetice - opravdu - modlit tím, že zároveň i hraje na hudební nástroj, možná dokonce řadu hlasů najednou, je to úplně mimo dosah mé představivosti.

Ale zdráhám se z té zkušenosti vyvodit nějakou tak obecnou zásadu jako "Credo i Otče náš mám raději recitované".

"Credo i Otče náš mám raději recitované" není žádná zásada, pouze můj skromný názor; může být možná špatný; vnucovat to nebudu. Já Vás nenutím se mnou souhlasit. Ale obzvláště Credo opravdu nerad zpívám, protože než si uvědomím, jak je tento verš v zrovna zpívaném ordinariu, jsme o dva verše dále a zdá se mi to býti kontraproduktivní.

Ještě drobná poznámka ke zpěvu Creda, když se v něm tak šťouráme: Když se zpívá stylem kněz - schola - lid - schola - lid - ..., je mi líto, že celou modlitbu po výzvě kněze nemohou říkat všichni, ale pouze to potvrdí závěrečným AMEN.
Ale já mám prostě rád:
KNĚZ: Věřím v jednoho Boha,
LID + KNĚZ: Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného ... Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

Před pár dny jsem byl zase otřesen zpěvem jistého pátera (ne že bych sám zpíval líp; rád si říkám varhaník, ne zpěvák), tak si říkám, proč někteří kněží zpívají, když to neumí? Zvláště, když se nezpívá ani modlitba Páně, ani dialog před/po evangeliem/u, ale zpívají prefaci a žalm.

Pak mi ještě přijdou trochu podivné takové kompromisy, např. když kněz zpívá
K: Pán s vámi.
L: I s tebou.
K: Vzhůru srdce.
L: Máme je u Pána.
K: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
L: Je to důstojné a spravedlivé.
K: Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné...,
... vždycky a všude vzdávali díky.

a pak jen recituje

Neboť ty ses smiloval nad lidstvem, když zabloudilo,
a dals nám svého jednorozeného Syna...
... a svým vzkříšením nám dal život věčný.
Skrze něho tě chválíme a se všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
(či jinou prefaci)
a pak zase zpívá Svatý, Svatý, Svatý ... (zvláště Břízovo Sanctus se mi hnusí, přijde mi nedůstojné, sedlácké, vyřvané).

A ještě poznámka k žalmům, reps. mezizpěvům - nemělo by se správně stát, když se jako mezizpěv zpívá nějaké novozákonní evangelní kantikum (třeba Magnificat)? Je to přece jenom evangelium...

Mně se také zdá, že v případě Břízova Sanctus se hudba velice snadno rozchází se závažností zpívaného textu. Jsem ale prozatím nakloněn věřit těm, kdo mě přesvědčovali, že je to jen a jen tím, že se většinou hraje a zpívá blbě.